Filipe, odkud pocházíš, co děláš ve volném čase a kde jsi s fotbalem začínal?
Pocházím z Bojkovic, kde jsem i s fotbalem začínal pod jedním z mých nejoblíbenějších trenérů - panem Baierem, který pro nejmladší kluky v Bojkovicích dělá první poslední, za což ho obdivuju. Vím, jak je to někdy těžké, trénovat tyto malé děti, jelikož jsem si to nedávno vyzkoušel s ním, ale kvůli škole jsem se trénování dětí nemohl dlouhodobě věnovat.
 
Co rád dělám ve volném čase? Rád sportuju, začal jsem hrát i florbal v Bojkovicích, kde mi udělili funkci předsedy florbalového oddílu, takže pořád nějaké zařizování. Navíc ještě pomáhám kamarádům s pořádáním tradičního Silvestrovského fotbalového turnaje v hale, takže volného času moc nemám.
Samozřejmě jako většina mladých lidí rád sleduju filmy a seriály, ale poslední dobou jsem tak zaneprázdněn, že volného času nemám nazbyt. Nedávno jsme s přítelkyní zrekonstruovali byt, takže do Vánoc každá chvilka volného času bude vyplněna dodělávkami v bytě. Po Vánocích zkouškové období na vysoké, takže se moc nezastavím, do toho ještě pracovní povinnosti.
 
Kde jsi všude chytal?
Začínal jsem v Bojkovicích, kde jsem byl do léta 2004, už v zimě 2003 jsem začal jezdit se Synotem na zimní turnaje, které byly každý víkend, většinou na Slovensku. Poté, od léta 2004, jsem přestoupil do Slovácka a současně jsem přešel na Základní sportovní školu do Uherského Hradiště. Ve Slovácku jsem byl do léta 2013, prakticky stále jsem hráč 1. FC Slovácka, ale od léta 2013 jsem na hostování v Brumově. Navíc jsem byl v letošním roce osloven kluky na vysoké škole, abych nastoupil do akademické reprezentace Vysoké školy ekonomické, s níž jsme v září vyhráli akademické mistrovství České republiky.
 
Co jsi studoval a co studuješ?
Studoval jsem Obchodní akademii v Uherském hradišti, obor Ekonomie, na střední školu rád vzpomínám, byli tam super učitelé, kteří mi umožňovali trénovat i v dopoledních hodinách, za což jsem jim vděčný. Po maturitě jsem přesel do Prahy na Vysokou školu ekonomickou, kde nyní studuji na Národohospodářské fakultě obor Ekonomie.
 
Filipe, kdo tě oslovil, aby si šel chytat do Brumova? Jak, a podle čeho ses rozhodoval?
První, s kým jsem mluvil, byl Marián Opat. Nevím, jak to přesně probíhalo, jestli měl Brumov zájem, nebo mě nabídlo Brumovu Slovácko, ale nakonec to dopadlo dobře a já hraju tady.
 
Tím, že jsem nemohl chytat ve Slovácku, kvůli škole, rozhodoval jsem, se, kam půjdu dál. Nechtěl jsem nastoupit do nižších soutěží, především kvůli kvalitě fotbalu. Měl jsem několik nabídek z Prahy, ale nakonec jsem si vybral Brumov. Na něm se mi líbilo, že v týmu převažují hráči ve stejném věku a od prvních tréninků jsem si s kabinou rozuměl. Navíc se mi nechtělo úplně opouštět rodné Bojkovice, kde mám kamarády, o které bych asi pobytem v Praze přišel, ale hlavně rozhodovala rodina a přítelkyně, které jsem už vůbec nechtěl opouštět.
 
Od které sezony chytáš v Brumově? Chytáš pěkně na domácí půdě i venku, musíš Brumov podržet, držím palce a věřím, že máte na vyšší příčky, jen tak dál. Brumov do toho!
Chytám v Brumově již dvě sezóny, souviselo to s mým odchodem na vysokou školu, kdy jsem z časových důvodů nezvládal trénovat a hrávat zápasy ve Slovácku. Když přišla nabídka od Brumova, tak jsem jí rád využil, protože se chci každý týden vracet domů, jak za spoluhráči tady v kabině, tak i za přítelkyní.
Děkuji za pochvalu, ale nevím čím, to je, že doma to jak mně, tak i týmu celkově jde a venku se nedaří, doufám, že jak teď ve Vsetíně, tak i za 2 týdny v Karlovicích dokážeme zvítězit a přivezeme 6 bodů z obou zápasů. Na vyšší příčky, pokud zlepšíme hru ve venkovních utkáních, určitě máme, tak snad se dostaneme na 3. místo po podzimu, výše by to bylo během těch 5 zápasů asi dost těžké.
 
Jaká teď panuje nálada v kabině. Kdo nejvíc o poločase křičí v kabině, když odejde trenér. A jak se cítíš v Brumovském kolektivu? Přeju hodně štěstí a spoustu vychytaných gólů.
V Brumově jsem již dva roky a nálada je stále výborná. Je to především proto, že kluci spolu hrají už dlouhou dobu a výborně se znají. Tím, že jsme všichni zhruba stejného věku, máme podobné zájmy a baví nás hrát fotbal, což kabinu stmeluje. Bavičem kabiny je především Laďa Strnad, který často vtipkuje, takže se na trénincích opravdu nenudíme a v kabině není napjatá atmosféra.
 
K druhé části otázky, kdo křičí? Tak to nekřičí nikdo, nebo si nevzpomínám, že by v poslední době někdo křičel. Samozřejmě Martin Kolář nám vždy o poločasu něco řekne a snaží se poradit, ale že by křičel, to rozhodně ne.
 
V Brumovském kolektivu se cítím výborně, přívětivé bylo i přivítaní před dvěma lety. Já osobně toho v kabině moc nenamluvím, navíc jezdívám pouze v pátky na tréninky a o víkendech na zápasy, takže nejsem příliš výrazný v kolektivu, ale i tak s týmem rád trávím čas. Navíc si, myslím, dobře rozumíme s druhým brankářem Radkem Smolíkem, máme spolu hodně společných témat k probírání a rozhodně mezi námi nepanuje žádná rivalita, čehož si vážím.
 
S kým si nejvíc rozumíš v kabině?
Nejvíc se asi bavím s Radkem Smolíkem, jelikož rozcvičky míváme brankáři vlastní, a tak spolu trávíme více času, než s ostatními kluky. Jinak se bavím se všemi, nikdo mi v kabině není nesympatický.
 
Jak zvládá David Juřica roli stopera, přece jen je to ofenzivní hráč?
David je velmi ofenzivní hráč, ale myslím, že mu post krajního obránce, kde většinou hrává, velmi svědčí a my díky tomu máme velkou ofenzivní sílu.  Na pozici stopera naskakuje ve výjimečných případech, ale zvládá to i díky svým fyzickým předpokladům dobře, hlavičkové souboje. Osobně mi však více sedí na levé obraně.
 
Na kterého hráče, se kterým jsi hrál, či hraješ, nejraději vzpomínáš?
Hráčů, na které mám dobré vzpomínky, je mnoho. Pokud mám ale někoho jmenovat, jsem rád, že jsem v Brumově mohl hrát s Tomášem Poláchem a Zdeňkem Šenkeříkem, a nyní s Martinem Kolářem, jelikož tito hráči nám předali mnoho rad. Dále jsem rád, že jsem ve Slovácku mohl trénovat s takovými jako je Libor Došek, Honza Trousil, a že jsem chytával společně s Milanem Hečou, či Dušanem Melichárkem. V tomto týdnu mám velkou radost z toho, že 4 mí kamarádi byli nominováni a 3 i nastoupili za českou reprezentaci do 21 let proti Černé Hoře, jedná se o Michala Trávníka, Marka Havlíka a Tomáše Břečku, bohužel nenastoupil brankář Luděk Vejmola, ale věřím, že i on jednou dostane v reprezentaci šanci.
 
 
Pod jakým trenérem se ti nejlépe chytalo?
Samozřejmě nyní pod trenérem Mičegou JJinak rád vzpomínám na každého trenéra, kterého jsem měl, jak v Bojkovicích, tak ve Slovácku. Rád jsem měl trenéra Hlahůlka, který nás dokázal vyhecovat k dobrým výkonům, a poté v béčku Slovácka trenéra Palinka, který je podle mě jeden z nejlepších trenérů a skvělý člověk.
 
Na jaký zápas v tvojí kariéře nejraději vzpomínáš?
Těžko se vybírá nejlepší zápas, je jich asi víc, na které budu vždy vzpomínat. První, který si budu asi vždy pamatovat, je zápas v 1. dorostenecké lize proti Slavii Praha, kdy nás neuvěřitelně mleli, ale něco se mi podařilo chytnout a nakonec jsme vyhráli 1:0. Druhý, na který asi nikdy nezapomenu, je start za A- tým 1. FC Slovácko, sice přípravný proti Opavě, ale i tak to byl neskutečný zážitek hrát před zhruba 2000 lidí na stadionu v Uherském Hradišti. Třetí je už z Brumova, kdy jsme vyhráli 3:2 doma se Slavičínem v minulé sezóně, a poslední taková událost je výhra akademických her v září, což byla neskutečná akce.
 
Stanislav Floreš - Naše Valašsko info:
Filipe, mám 2 otázky:
1) Jaký byl tvůj nejhorší fotbalový moment, zážitek, který jsi zažil?
2) Někde jsem zaslechl, že studuješ VŠE, jaký je tvůj názor na přijetí eura. Pro nebo proti? A kdyby si měl nyní volných 200 000 Kč, co bys s nimi udělal?
 
Vybrat nejhorší fotbalový moment je těžké, samozřejmě každá prohra mě mrzí, ale nejvíc zklamaný jsem, když o výhře a prohře nemůžete rozhodnout vlastním umem a dovednostmi.
 
Nejvíc naštvaný jsem byl ve dvou případech, které jsou si podobné, oba se odehráli na Vítkovické umělé trávě, v prvním případě to bylo ještě ve Slovácku, kdy jsme tam hráli 1. dorosteneckou ligu proti Baníku Ostrava, byl to památný zápas, kde se hrálo 101 minut a v 99. minutě byla nařízena penalta pro náš tým, zápas skončil remízou, ale co se strhlo po zápase, kdy fanoušci byli naštvaní na rozhodčího, což bych pochopil, ale byli naštvaní i na nás a řvali po nás tak, jak jsem to ještě nikdy nezažil a snad už ani nezažiju. Druhý zápas byl v minulém roce proti Vítkovicím, kdy jsme tam prohráli 2:0. V těchto dvou utkání musím říct, že prohrál sport jako takový.
 
Ano, studuji Vysokou školu ekonomickou v Praze. Myslím, že nás to přijetí Eura nemine. Už intervence České národní banky v listopadu 2013 a její další kroky, díky kterým se drží kurz 27 Kč za Euro, jsou předzvěstí něčeho, tak uvidíme. Samozřejmě Euro má své pro a proti, o čemž by se dalo diskutovat dlouhou dobu. Myslím, že stejně euro do 10 let v ČR přijmeme a jestli je to dobře, nebo špatně, se uvidí až později. Že by se kvůli Euru výrazně zdražovalo, nebo zlevňovalo, to nehrozí, takže si myslím, že si na novou měnu zvykneme, tak jak si na ni zvykli na Slovensku.
 
Ohledně volných 200 000 Kč, zřejmě bych je investoval, a využil bych je později.

Za FC ELSEREMO Brumov Lukáš Juřica